bez použití hypnózy

Paní Andrea říká: „Nejhorší to je, když vedle mě sedí manžel a buzeruje mě, pak jsem ještě víc nervozní, pletu si pedály, špatně se mi i dýchá, mám knedlík v krku a někdy i husí kůži. Když jedu sama, tak se mi jede o hodně líp, ale taky mám strach.“

První co se paní Andree vybavilo je: „Měli jsme Moskviče. Najednou všichni v autě křičej a náraz. Je to hrozně rychlý, spíš se bojím dodatečně. Táta říká, že jsem mohla bejt mrtvá, to mi úplně ztuhnou nohy. “

Pak se vybavila další událost: „Brácha mi jako malou vyklopil z kočárku. Jede se mnou rychle, dělá rallye, narazí na něco kolem, vylítnu, kočár na mě spadne, bolí to, řvu jako tur, bojím se že tady umřu. Vyrazila sem si dech? To nevím, on se mnou klepe. Ufff, zvedá mě a veze mě domů. Má strach co bude doma, ale mě je asi tak rok a ještě to nedokážu rodičům říct. Mám bouli a jsem odřená, doma dostane na prdel. Pak se s ním bojím, nechci s ním bejt. Máma mě s ním už samotnou nenechá.“

Další co se Andree vybavilo bylo: „Pfuuuu, jede na mě tank. Blbej starej tank, neovladatelnej kovovej obr, má to pásy, pořád to na mě jede, je to hnusnej pocit, a je tam i hroznej rambajs. Rozmašíruje mi to hrudník, jsem po.... strachy, všechno mě brní, najednou je ticho, asi jsem už mrtvá. Vidím se. Mám nějakou uniformu. No, koneckonců mám klid. Byla mi tam zima, všichni jsme byli zaprasený, zmrzlý a furt na nás někdo řval. Tak jsem si to teda nepředstavoval. Vlastně mě tank vysvobodil z pekla. Letím se kouknout co máma. Čekám na ní až umře, půjdeme spolu pak nahoru.

To, jak se klepala ta zem, když na mě jel ten tank, to se mi spojilo s tím, jak se mnou jede ten brácha, a s hlukem kol. A to, jak je ten tank neovladatelnej, to stejný jako ten kočárek. Zajímavý.“

Pak paní Andrea na dalším sezení procházela další minulé životy s tímto tématem spojené v hlubší minulosti.

Regrese - regresní terapie